Hroznýšovec duhový
Výskyt:
Hroznýšovec duhový obývá téměř celé území Jižní Ameriky, od Kostariky až po severní Argentinu a také některé přilehlé ostrovy ( Trinidad, Margarita a Tobago ). Jeho biotopem jsou řídké lesy, plantáže, někdy kamenité stráně, ale i teplé jeskyně, kde podobně jako někteří jiní zástupci rodu Epicrates loví menší druhy netopýrů.
Přestože poddruh ( E. c. maurus ), vyskytující se především v Kolumbii nedosahuje zdaleka atraktivního zbarvení svého nominotypického příbuzného, přesto je díky svojí cenové dostupnosti a poměrně snadnému rozmnožování, asi nejčastěji chovanou subspecií u nás. Štíhlou, malou hlavu má jen málo odlišenou od silného a svalnatého těla s chápavým ocasem. Tepločivné jamky jsou znatelné pouze na dolních retních štítcích. Samci jsou na rozdíl od samic celkově drobnější a štíhlejší, z užší hlavou a delším ocasem. Jejich rudimentální drápky po stranách kloaky jsou proti samicím daleko výraznější. Zbarvení mláďat je o hodně pestřejší než u dospělců ( což je typické prakticky pro všechny subspecie tohoto druhu ), takže jsou si navzájem velice podobná a tudíž snadno zaměnitelná. Základní zbarvení E. c. maurus je převážně hnědé v různých odstínech, s typickým hnědočerným, řetízkovým vzorem na hřbetě a velkými, tmavými skvrnami na bocích. V dospělosti je tento had přes den jednobarevně hnědý až rudohnědý s nádherným duhovým leskem, takže jeho tělo vypadá jako odlité z bronzu. Nejpůsobivější je však při přímém dopadu slunečních paprsků, kdy duhový lesk drobných, bronzových šupin vynikne asi nejvíce
Potrava:
V jídle je naprosto nevybíravý a “hladově” se vrhá po jakékoliv nabízené potravě. Jeho kořistí mohou být myši, ale i jiní hlodavci přiměřené velikosti - morčata, potkani, křečci, ale i holoubata, kuřata, případně i někteří běžnější ptáci z přebytků Vašeho známého, chovatele exotů.
Teplota:
Pro osvětlení i vytápění zcela vyhovuje 40 - 60 wattová zrcadlová žárovka, jenom pokud v teráriu nedokážeme docílit dostatečně vysokou teplotu, musíme zajistit prohřátí hada topným kamenem nebo jiným, vhodným zdrojem tepla. Nejideálnější rozmezí denních teplot je od 23 - 28 °C, s možností vyhřátí až na 30 °C, v noci můžeme nechat teplotu klesnout až ke 20 °C. Podle některých teraristů by teplota nikdy neměla poklesnout pod 21 °C, neboť hadi prý většinou onemocní. Bohužel tuto teorii nemohu potvrdit. Za chladnějších letních, či podzimních dnů, kdy se v panelových domech netopí, klesne v noci (při zhasnuté žárovce) teplota v teráriu velice často i pod 20 °C a to bez jakékoliv újmy na jejich zdraví. Naopak se zdá, že větší výkyvy mezi denní a noční teplotou, velice pozitivně působí jak na samotný metabolismus hadů, tak i na jejich chuť k páření a celkovou vitalitu. Na druhou stranu očividně negativně působí na hroznýšovce duhové dlouhodobě udržované teploty nad 30 °C. Hadům chovaným v těchto podmínkách vysoká teplota viditelně nesvědčí a dokonce jsem se kdesi doslechl i o úhynech, v důsledku trvale přetopeného terária. Ještě důležitější než teplota je však dostatečná relativní vlhkost, která by neměla být nižší, než 60 %. Dlouhodobý chov v teráriu s vlhkostí pod 50 % vede neodvratně k celkové dehydrataci, na kterou jsou tito hadi poměrně citliví. Ta se zpravidla projevuje v první fázi jen potížemi při svlékání staré pokožky, později ale může vést až k úhynu zvířete.